«Na jih od hranic, na západ od slunce»

- 4 -

Už jako dítě byla vysoká a hezká. Měřila skoro stejně jako já. O pár let později se z ní měla stát krasavice, jaká nenechává nikoho lhostejným. V době, kdy jsme se potkali poprvé, na to ale ještě nevypadala. Jako by v sobě tehdy měla nějakou nerovnováhu, kvůli které mnoha lidem nepřipadala až zas tak přitažlivá. Něčím už byla dospělá, něco v sobě naopak měla ještě dětského, a tyhle dvě věci spolu nešly dohromady. Takový nesoulad nejspíš některé lidi znervózňoval.

Protože domy, ve kterých jsme bydleli, stály nedaleko od sebe (doslova a do písmene co by kamenem dohodil), posadili ji první měsíc, co byla v naší třídě, do lavice vedle mě. Měl jsem ji seznamovat se všemi jednotlivými náležitostmi školního života. Seznámit ji s učebními materiály i týdenními zkouškami, říct jí, jaké učební pomůcky si má obstarat, i kam jsme došli v učebnicích, vysvětlit jí, jak si má uklízet své místo ve třídě a kdy má službu ve školní jídelně. Takovým zasvěcováním u nás ve škole zásadně pověřovali toho, kdo bydlel novému žákovi nejblíž a Šimamoto měla navíc ještě potíže s nohou. Takže si mě zavolal náš třídní, a dostal jsem za úkol se o ní nějaký čas starat.

- 4 -